Krvavá Henrietta

12. září 2007 v 22:09 |  Ego vypráví
Rozhodla jsem se seznámit Vás s příběhem jedné francouzské dámy, která se velice vtipně a nápaditě zbavila problému :)

Inu...Henrietta Raynouard-Caillaux zastřelila šesti ranami ze šesti možných šéfredaktora časopisu Le Figaro, aby mu zabránila zveřejnit milostné dopisy :) Tyto dopisy pocházely z doby, kdy byl Joseph Caillaux, ministr financí a jeden čas i premiér vlády, jejím milencem a byl sám ještě ženatý. Jejím obhájcem byl slavný F.G.G. Labori, který hájil kapitána Alfreda Dreyfuse. Jak to celé s Henriettou i s Evropou dopadlo se dočtete níže. Tak si prosvištěte anglická slovíčka, protože na toto téma ještě dnes píší práce budoucí právníci na pařížské Sorboně:)
From Wikipedia:
Henriette Caillaux (1874-1943) was a Parisian socialite and second wife of the former Prime Minister of France. She is remembered as an assassin.
Born Henriette Raynouard, she was having an affair with Joseph Caillaux while he was still married but eventually he divorced and the two married. While serving as Minister of Finance in the government of France, Joseph Caillaux came under bitter attack from his political foes and at a time when newspapers took political sides, the editor of the Le Figaro newspaper, Gaston Calmette (1858-1914) had been a severe critic. Calmette received a letter belonging to Joseph Caillaux that journalistic etiquette at the time dictated should not be published. The letter seemed to suggest that improprieties had been committed by Caillaux; in it he appeared to admit having orchestrated the rejection of a tax bill while publicly pretending to support its passage. Calmette proceeded to publish the letter at a time when Joseph Caillaux, in his capacity as Minister of Finance, was trying to get an income tax bill passed by the French Senate. The publication of his letter severely tarnished Joseph Caillaux's reputation and caused a great political upheaval.
Madame Caillaux believed that the only way for her husband to defend his reputation would be to challenge Calmette to a duel, which, one way or another, would destroy her and her husband's life. Madame Caillaux made the decision to protect her beloved husband by sacrificing herself. On March 16, 1914, the elegant and sophisticated woman walked to the newspaper's offices where she confronted the editor. After a few words, she pulled out a pistol and fired several shots point-blank into the man's chest, killing him instantly.
Henriette Caillaux's trial dominated French public life. It featured a deposition from the president of the Republic, an unheard-of occurrence at a criminal proceeding almost anywhere, along with the fact that many of the participants were among the most powerful members of French society. At a time when feminism was still beginning to impact French society, most republican and socialist men paid no more than lip service to the feminist cause. However, it was this male chauvinism that actually proved Henriette Caillaux's best friend during the proceedings. She was defended by the prominent attorney Fernand-Gustave-Gaston Labori (1860-1917); he convinced the jury that her crime, which she did not deny, was not a premeditated act but that her uncontrollable female emotions resulted in a crime of passion. With male beliefs that women were not as strong emotionally as men, on July 28th, 1914, Madame Caillaux was acquitted.
A 1985 made for French television movie called "L'Affaire Caillaux" and a 1992 book titled The Trial of Madame Caillaux by American history professor Edward Berenson, recounts the event.
U nás zpracováno Oldřichem Daňkem v divadle Na Vinohradech jako muzikál pro činoherce Jedno jaro v Paříži aneb krvavá Henrieta. Hrála Maciuchová, Preiss, Veškrnová, Hanzlík, Bohdalová a ještě někdo, bylo jich 8, to si pamatuji :)
Obrázky a povídání ještě zde a tadydle... No a samozřejmě na ingliš wikipedii :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Manicka Manicka | 13. září 2007 v 21:38 | Reagovat

To je hanglickýý   :(

2 Májí Májí | 13. září 2007 v 22:20 | Reagovat

Pro tebe jak dělané, šprechtíku :)

3 Marťulje Marťulje | Web | 15. září 2007 v 15:59 | Reagovat

Hezký, hezký .... ostatně, dalo se to čekat ;-)

4 Mordechaj Mordechaj | 17. září 2007 v 13:26 | Reagovat

Milá vzpomínka na jedno jaro v Paříži :-) A taky moc krásnej novej vzhled, takovej sefardskej... Ty barvy se mi moc líbí, hned mám chuť na to Tvý mojito, mochito, nebo jak se to u všech všudy píše. V záhlaví jsem rozeznal obrys podmořskýho livjátana, se kterym sis dala tolik práce. Máš srdce umělkyně, nefritovou duši, je Tě škoda pro pejzatý a turbanový študia. Snad neuberou nic na Tvý barevnosti. Držim palce do školního roku: Veni Sancte...

5 příšerka2 příšerka2 | Web | 22. září 2007 v 13:54 | Reagovat

né že bych neuměla anglicky ale za 1. to mu moc nerozumim a za druhý sem děsnej lenoch to překládat nešlo by to v čj ?????pls

6 Májí Májí | 23. září 2007 v 10:28 | Reagovat

Nešlo, česká wikinožka je na tohle krátká a já překládám jen pro svou nejosobnější potřebu :)

7 Honza Honza | 22. dubna 2010 v 16:34 | Reagovat

Zdravím!
Nebyl by někde k mání záznam?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama